Jak jsem zkolaboval

středa 27. červenec 2016 14:13

Tento článek je mimořádný především v tom, že píši v čase, kdy mi do žíly kape sodík, draslík, hořčík, acetát a nějaký glukonát. Na pokoji máme přes 30 a tak doplňuji tekutiny jemně perlivou Mattoni.

Nemocnic jsem v poslední době navštívil hodně, ale jenom jako návštěva hospitalizovaných bližních. Teď jsem jsem se ale i já stal pacientem. Skončil jsem v kutnohorské nemocnici v důsledku několika chybných rozhodnutí.

Minulý pátek jsem dostal úpal a dehydratace organismu způsobila, že večer jsem měl  hroznou zimnici a vůbec jsem neměl chuť na jídlo. Správné rozhodnutí by bylo, zůstat v sobotu doma a odpočívat, ale protože jsem byl přihlášený na sobotní turnaj v Terezíně a předpověď počasí tvrdila, že tam bude celý den zataženo s teplotami do 25 stupňů, přišlo mi to jako pohoda. Nebyla.

V sobotu bylo na Kotlině celý den jasno a na slunci byly teploty vysoko přes 30. Dopoledne mi bylo celkem dobře a tomu odpovídal i moje hra. Svůj HCP jsem si nezhoršil, ale všechno ostatní bylo špatně. Po 4,5 hodinách a nachozených 14,5 km pouze v kšiltovce jsem se cítil "absolutely exhausted" . Úžeh a dehydratace organismu. No a aby toho málo, pustil jsem si cestou domů klimatizaci. Další chyba. V autě jsem navíc nastydl...

Důsledkem několika mých chybných rozhodnutí byla skutečnost, že jsem skončil na pohotovosti a už si mne tady nechali. Dostávám žilně antibiotika a různé infúze. Včera odpoledne mi bylo poprvé trochu líp a dnes už jsem dokonce schopen psát tyto řádky. Kdy mne pustí domů, netuším. Jedno však vím jistě. Zítra večer v Edenu nebudu moci být. A to mne štve, protože lístky jsme kupovali už minulý týden, hned po zápase s Tallinnem.

 

Jiří Beránek

Jiří Beránek

Jiří Beránek

Nač momentálně myslím a co mne v poslední době zaujalo ...

Dlouholetý zaměstnanec České národní banky. Nyní OSVČ

REPUTACE AUTORA:
8,99 (VIP)