Dvanáct rozhněvaných mužů

středa 19. listopad 2014 22:32

V posledních dnech hodně přemýšlím o demokracii a dnešní večer tomu nebylo jinak.

Dnes jsem se rozhodoval co s načatým večerem. Jaký film si mám pustit, když jsem doma sám a mohu si svobodně vybrat?  Táhne mi na šedesátku a nikdy jsem neviděl film režiséra Sidneyho Lumeta "Dvanáct rozhněvaných mužů". Tak co kdybych se na to konečně podíval? 

Mám teď takové období, kdy se  ohlížím zpět, a nejenom v souvislosti s uplynulými 25 lety. Nicméně ono všechno souvisí se vším. 

Na události 17. listopadu 1989 se lze dívat z různých pohledů a také s mnohými předsudky, protože vycházíme z nějakých dojmů a faktů, které nám byly v toku času předloženy. Vůbec si nemyslím, že mám nějaký patent na rozum, ale kladu si otázky.

V této souvislosti to byl asi ten nejlepší film, který jsem si mohl zvolit. Nevím, kolik z vás film vidělo či nevidělo, ale pokud jste ho neviděli, tak vřele doporučuji. Ještě teď mi zní z v uších "Kdo má pravdu a kdo se mýlí..." nebo "Jaká je skutečná pravda a zřejmě se to už nikdo z nás nikdy nedozví...", "Máme důvodné pochyby..." 

Dvanáct mužů,  dvanáct mužů rozdílného vzdělání, vyznání i věku, dvanáct mužů, kteří mají v rukou život jednoho kluka, který možná vraždil a možná taky ne. Zprvu pouze jeden z členů poroty upustí od zbrklého hlasování pro „vinen“, s přibývajícími minutami je však nahlodáváno také přesvědčení ostatních a poměr hlasů se začíná naklánět opačným směrem. Postupně slábne také divákovo přesvědčení o chlapcově vině, založené však výhradně na prvotním, bezmála jednoznačném, přesvědčení porotců. Samotný soudní proces je nám úmyslně „zatajen“ a musíme se tedy spoléhat výhradně na subjektivní názory jednotlivých mužů, které však – jak se ukáže – nemají k pravdě ani dále ani blíže než fakta ze soudní síně.

Film důmyslně, nepříliš útočně, zpochybňuje v podstatě jakýkoliv soudní systém, kdy určitá skupina lidí přejímá pomyslnou úlohu Boha a musí dle svého nejlepšího svědomí a vědomí rozhodnout o budoucím osudu živé bytosti. Jenže do jaké míry jsme ochotni tvrdošíjně respektovat zákon, nevyvratitelné důkazy, a kdy přicházejí na řadu naše emoce – iracionální, zaslepené? Á propos, existují jediné správné důkazy, nebo je vždy nějaké „ale“? Morální rovina filmu je zřejmá a jasně srozumitelná, takže je obtížné zůstat nestranný a nevytvořit si na celou věc vlastní názor.

A pokud by vás zajímal můj názor na události 17. listopadu 1989, tak mohu s čistým svědomím říct, že mám důvodné pochyby...

Jiří Beránek

Jiří Beránek

Jiří Beránek

Nač momentálně myslím a co mne v poslední době zaujalo ...

Dlouholetý zaměstnanec České národní banky. Nyní OSVČ

REPUTACE AUTORA:
8,99 (VIP)