Já chci silnou korunu

sobota 12. duben 2014 15:45

a věřím, že v tomto případě se shodnu s většinou občanů České republiky.

Byly časy, kdy pracovat ve Státní bance československé nebylo nic, čím by se člověk mohl chlubit. Tedy pokud tam člověk neměl nějakou vedoucí funkci. Ty ale byly vyhrazeny pouze a jenom příslušníkům KSČ. Řadoví a vysokoškolsky vzdělaní zaměstnanci měli platy v porovnání s dělnickými profesemi mírně řečeno mizerné. To už je ale dávná historie.

Pokud by ale někoho zajímalo, proč jsem tedy šel pracovat zrovna do SBČS, tak odpověď je nasnadě. Protože jsem věděl, že touto cestou bude mnohem jednodušší získat "devizový příslib" a vycestovat za "železnou oponu". To se mi povedlo v relativně krátké době. Do roka a do dne. Se 400 USD v kapse jsem v roce 1980 poprvé vyrazil na Západ konkrétně do Paříže, kde jsem s kamarádem strávil asi nejlepší dovolenou mého života. Tři týdny ve svobodném světě bylo splněním mého snu, ale to je jiná kapitola. Teď přemýšlím spíš o budoucnosti než o minulosti.

Dnes je jiná doba a máme taky trošku jiné starosti. Co člověk to jiné. Někdo větší, někdo menší. Někdo zdravotní, někdo ekonomické, někdo vztahové. Každý žijeme svůj příběh. V České národní bance jsem pracoval od roku 1993 do roku 2011 a v toku času byli mými nadřízenými komunisté, eurohujerové a v poslední době euroskeptici. Vydržel jsem v této instituci hodně dlouho, i když zásada "koho chleba jíš, toho píseň zpívej" mi nikdy nebyla blízká. V roce 1989 mi vyhrožovali vyhazovem komunisté, protože jsem se veřejně přiznal k tomu, že marxismu-leninismu jsem nikdy nevěřil a že na rozdíl od nich, že věřím v Boha. V jejich očích jsem se tak stal politicky nespolehlivou a nežádoucí osobou...

Jenže i v době svobody vyznání jsem měl v bance problémy s jinými názory, které se týkaly mého euroskepticismu. Dokonce to došlo tak daleko, že mi bylo naznačováno, že bych mohl přijít o místo, protože mé postoje nejsou v souladu s "cíly" banky. To bylo v době, kdy většina členů bankovní rady byli eurohujerové. Tedy alespoň navenek.  Banku jsem opustil po dvaatřiceti letech v době, kdy většinu členů bankovní rady tvořili euroskeptici. Tedy minimálně v tom, že neviděli potřebu rychlého přijetí eura za naši národní měnu.

Včera jsem si v Babišově MF Dnes přečetl rozhovor s guvernérem Singerem, který se už taky eura ve své dosavadní funkci nedočká. Nicméně s jeho obhajobou devizových intervencí ČNB, které způsobily oslabení koruny, se neodokáži vnitřně smířit a kladu si otázku, co bude dál.

Kurzy se vyvíjejí a sílu měny ovlivňuje celá řada faktorů včetně politické situace. Nicméně většinou platí, že nejsilnější měnu mají vyspělé země s dobře fungující ekonomikou. Silná ekonomika rovná se silná měna. Vím, že platit eurem v Česku v dohledné době nehrozí, ale je velice pravděpodobné, že důchod už asi v korunách brát nebudu. Proto bych si moc přál, aby koruna posilovala a nikoli aby oslabovala. Netroufám si odhadovat, jaký kurz Euro/Kč bude, až nastane den D, a jak vysoký nebo nízký důchod mi bude vyměřen. Tedy jestli se toho vůbec dožiji, protože člověk neví dne ani hodiny, ale to není podstatné, protože vím, že to nejlepší je teprve přede mnou.

PS Tyto řádky píši při sledování derby pražských S

 

 

 

Jiří Beránek

Jiří Beránek

Jiří Beránek

Nač momentálně myslím a co mne v poslední době zaujalo ...

Dlouholetý zaměstnanec České národní banky. Nyní OSVČ

REPUTACE AUTORA:
8,99 (VIP)