Jak to skutečně bylo s naším zlatem

úterý 3. leden 2012 23:07

"Já bych tohle všechno na vašem místě nezveřejňovala, pochopte, lidi na to ještě nejsou dost zralí", nabádal mne jistá paní archivářka, když jsem s ní konzultoval některé výsledky pátrání o tzv. britském válečném úvěru. Ta paní tak činila zřejmě v dobré víře, že lidé v této zemi budou mít možná problémy přijmout fakt, že v době 2. světové války mohli naši vojáci bojovat a umírat po boku našich západních spojenců jen za cenu toho, že jsme za to museli tvrdě zaplatit. Čím? Naším zlatým pokladem...

To je citace z knihy, kterou jsem našel pod vánočním stromeček a kterou teď s velkým zájmem čtu. Ještě jsem ji nedočetl, ale už teď vím, že jsem měl asi pravdu, když jsem tvrdil, že prodávat naše zlato je blbost, přestože to tehdy byla móda a činila tak většina centrálních bank včetně té naší pod vedením tehdejšího guvernéra Josefa Tošovského. Ale pěkně popořádku.

V době dělení majetku bývalé federace se vše dělilo v poměru 2:1. To platilo i pro měnové zlato. Čechům tak z celkového množství ve výši 102 tun mělo zůstat 68 tun a Slovákům 34 tun. Vyčleněním 7,492 tuny z děleného zlata se nakonec dospělo k 63,289 tunám pro ČR a 39,137 tunám pro Slovenskou republiku. Později ještě došlo k dělení zlata z jiných finančních operací - Slovensko tak mělo získat ještě 4,5 tuny zlata což se stalo skutečností o 7 let později, když před televizními kamerami předal Miloš Zeman Dzurindovi symbolickou čtrnáctikilogramovou zlatou cihlu v hodnotě cca čtyř milionů korun.

To, co tady píši jsou rovněž mé osobní vzpomínky, které jsem z pochopitelných důvodů nemohl dříve publikovat, protože jsem musel býti loajálním zaměstnancem. Tedy pokud jsem nechtěl mít nějaké větší problémy, které ale stejně později přišly, protože ani mé euroskeptické postoje a názory nebyly v souladu s tehdejšími "cíly" banky. To ale bylo v době, kdy prakticky všichni členové bankovní rady patřili mezi eurohujery. Dnes je tomu přesně naopak, ale to odbíhám od tématu.

Veřejnosti totiž bylo celkem úspěšně utajeno, že během roku 1998 ČNB prodala 58 tun zlata aniž by o tom byla nějaká větší zmínka v médiích.

Osobně jsem byl vždycky toho názoru, že rozhodnutí tehdejší bankovní rady v čele s guvernérem Josefem Tošovským bylo chybné. Banka sice oficiálně zastávala názor, že "úloha zlata jako uchovatele hodnot už patří minulosti", ale já jsem ho nikdy nesdílel. V dnešní době jsou naše zlaté rezervy zanedbatelné a je-li to dobře nebo špatně ponechám na úsudku milých čtenářů.

A pokud si chcete přečíst víc např. o tom, jak jsme museli spojencům platit zlatem, že naši vojáci mohli po jejich boku umírat ve válce proti Hitlerovi, přečtěte si knihu Stanislava Motla "Kam zmizel zlatý poklad republiky". Je to hodně zajímavé čtení.

A pokud by někoho náhodou zajímalo, kdo spolu s Tošovským rozhodl o tom, že jsme v roce 1998 vyměnili zlato za dluhopisy tak vězte, že to byli členové bankovní rady Ota Kaftan, Jiří Pospíšil, Miroslav Hrnčíř, Luděk Niedermayer a víceguvernéři Jan Vít a Pavel Kysilka.

Docela by mne zajímalo co si o tom myslí pánové dnes, kdy zlato trhá rekordy a dluhopisy pozbývají na ceně.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jiří Beránek

J. H.To máte Jane zschd jednoduché14:225.1.2012 14:22:41
NULIDocela jsem13:125.1.2012 13:12:18
jan za chrta dán-pravdoláskařEdo,souhlas a zdravim10:255.1.2012 10:25:00
JB001re: Zip16:254.1.2012 16:25:15
JB001Je třeba mít neustále na paměti,16:184.1.2012 16:18:45
Marek TrizuljakZajímavý článek a zajímavé informace v něm15:394.1.2012 15:39:09
JB001Já jsem Jirko Edu raději nekomentoval11:294.1.2012 11:29:21
J. H.Ode mě Jirko karma11:184.1.2012 11:18:20
ZipSouhlasím,01:044.1.2012 1:04:44

Počet příspěvků: 13, poslední 5.1.2012 14:22:41 Zobrazuji posledních 13 příspěvků.

Jiří Beránek

Jiří Beránek

Nač momentálně myslím a co mne v poslední době zaujalo ...

Dlouholetý zaměstnanec České národní banky. Nyní OSVČ

REPUTACE AUTORA:
8,81 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.