Poslední tobogán aneb black hole 1998

čtvrtek 1. prosinec 2011 20:40

Když jsem se před lety chystal na blog Lidovek, předpokládal jsem, že budu psát o všem, co mi přijde na mysl s tím, že jsem si onehdy určitě nemyslel, že tu někdy budu psát o tom, kde a jak jsem si zlomil dvě žebra. Člověka to potěší, slyší-li o neštěstí neníliž pravda.

Pokud mne paměť neklame, bylo to v létě roku 1998, kdy jsem s rodinou vyrazil na čtrnáctidenní dovolenou do letního rekreačního střediska Banque de France, které si Francouzi postavili v malém městečku Portiragnes nedaleko Beziers. Tehdá tomu říkali "druhá riviéra". Druhá proto, že tam turistický ruch teprve začínal.

Vzhledem k tomu, že to je docela štreka, naplánovali jsme si nocleh ve Formuli 1 v Besanconu a udělali jsme dobře. Město rozhodně stálo za vidění. Cesta po francouzských dálnicích byla parádní, protože byly tenkrát kvalitnější než ty německé. Bylo to zejména tím, že byly nové a široké.

Když jsme přijeli do Portiragnes, chvíli nám trvalo, než jsme se zorientovali. Neměli jsme navigaci, francouzsky jsme neuměli a plánek nebyl zrovna moc podrobný. Když jsme dorazili do střediska, bylo kolem druhé odpoledne, a Francouzi měli siestu. Nikde nikdo ale po dlouhé době se nám povedlo sehnat vedoucí střediska, která byla jedna ze dvou osob, která uměla trošku anglicky. Tou druhou byl plavčík u bazénu. Nevím, jestli to byl Francouz, ale zcela určitě to byl černoch. Mimochodem hodně sympatickej. Nejenom mě ale i mým dětem. Měli totiž možnost s ním trávit víc času než jsem si původně představovali. Důvod byl prostý. V moři se moc koupat nedalo. I když byla polovina srpna, teplota vody ve Středozemním moři byla neuvěřitelných 16 stupňů Celsia přičemž teplota vzduchu byla kolem třiceti.

Když pominu teplotu mořské vody, dovolená by neměla chybu. To bych ovšem musel mít víc rozumu. Jednoho dne jsme si totiž udělali výlet do vodního parku v Cap d' Agde. Měli tak několik tobogánů, ale nejvíc se mi líbil ten černý, který byl jednou velkou, dlouhou, černou dírou. Jezdilo se v něm na takovém malém, modrém koberečku.  Tak jsem taky jeden vyfasoval a nedbaje varování rodinných příslušníků, že před chvílí vylezl z bazénu nějaký Ital, kterému tekla z nosu krev, vydal jsem se vzhůru k novým adrenalínovým zážitkům.

Ze samotné cesty dolů si pamatuji pouze to, že hned v první zatáčce jsem přišel o kobereček a taky o sebevědomí. Temno bylo nejenom v tunelu, ale ještě chvíli poté, než jsem se probral k vědomí. V tu chvíli jsem nebyl schopen říct ani jak se jmenuji, protože mne bolelo celé tělo. Holt fyzikální zákony neoblafneš a tobogan nebyl stavěný na lidi s mou hmotností...

Zbytek dovolené jsem strávil v bolestech, kdy mi dělalo dokonce problém se i hluboce nadechnout. Plnění manželských povinností bylo nad moje síly a tenisový zápas s bývalým ředitelem měnové sekce ČNB Alešem Čapkem jsem musel skrečovat. Mimochodem to byl fajn chlap, který už dlouho v bance nepracuje, protože odešel dávno přede mnou, když se stal taky nepohodlným... Nevím, kde je mu teď konec, ale doufám, že se jemu i celé jeho sympatické rodině vede dobře.

V důsledku mého úrazu jsme byli nuceni změnit plány a do Pyrenejí jsme se už nedostali. Horko těžko jsem zvládnul prohlídku Carcassonne a Séte.

Zpáteční cestu čítající víc než 1 600 km jsem jel na jeden zátah už jenom proto, abych byl doma pokud možno co nejdřív.  A protože bolesti se stupňovaly, navštívil jsem v pondělí naší závodní lékařku, aby mne poslala na rentgén. Moc se jí nechtělo, protože Raisy diagnóza byla stručná a jasná: "Nojo, to budou naražený žebra a ty bolí víc než zlomený, ale když jinak nedáš, tak si na tu chirurgii skoč". Ona totiž každému tykala. Když jsem jí přinesl rengenové snímky, lakonicky to okomentovala: "Vždyť jsem to říkala, jsou to jen naražená žebra. Jinak je všechno v pořádku".

Co jsem měl dělat? Nic. Bolelo mne to ještě víc než dva měsíce. V prosinci si mne pozvali do nemocnice na plicní na tradiční snímkování ze štítu. Po několika dnech mi volali z nemocnice: "Pane inženýre, vy jste měl poslední dobou nějaký vážnější úraz?" Moje první reakce byla: "Cože, úraz, ne, proč?" Po chvíli ticha jsem uslyšel konejšivý hlas: "Nebojte se, pane Beránek, tuberu nemáte, ale máte tady na snímku dvě zlomená žebra".

Co dodat? Snad jen to, že od té doby jsem už nikdy na žádný tobogan nevlez...

 

 

Jiří Beránek

JB001To ten den pěkně začíná07:393.12.2011 7:39:13
TondaBlack hole???19:222.12.2011 19:22:50
NULITo jste13:072.12.2011 13:07:29
kloboukS prominutím pane Beránku,11:342.12.2011 11:34:48
TondaJAPe, vsak jsem nechal00:022.12.2011 0:02:23
TondaRe. Od te doby auta nezvedam??22:511.12.2011 22:51:26
JAPNabouraná žebra - znám.22:231.12.2011 22:23:32

Počet příspěvků: 12, poslední 3.12.2011 7:39:13 Zobrazuji posledních 12 příspěvků.

Jiří Beránek

Jiří Beránek

Nač momentálně myslím a co mne v poslední době zaujalo ...

Dlouholetý zaměstnanec České národní banky. Nyní OSVČ

REPUTACE AUTORA:
8,82 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.