Pracovat v ČNB není ani dnes žádné terno

neděle 6. listopad 2011 22:51

Snem mnoha vysokoškolských absolventů je pracovat v České národní bance nebo v ČEZu. Byl to i můj sen, který se mi splnil už před mnoha lety.

Dnes není vůbec jednoduché sehnat jakoukoli práci natož dobře placené místo centrálního bankéře. Já ale ještě pamatuji dobu, kdy v bance moc lidí pracovat nechtělo, protože platově to byla jedna velká bída. I přesto bylo touhou mého srdce, abych tam místo získal, prototože to mělo své výhody.

Na vysokoškolských studiích jsem byl zamilován do studentky medicíny. Jmenovala se Blanka. Bydlela na Slapech a měla kamarádku, jejíž maminka pracovala ve Státní bance československé. Vzhledem k tomu, že jsem měl touhu dostat se za "železnou oponu", přišlo mi jako dobrý nápad získat devizový příslib touto cestou. A když jsem se dozvěděl, že pokud se bance zaváži, že tam po studiích budu pracovat, že mi budou  po dobu studia vyplácet měsíčně "stipendium" 800 Kčs, nebylo co řešit. Upsal jsem tedy svou duši ďáblu. Na tehdejší dobu to byly vcelku slušné peníze. Zvláště pro chudého studenta, který dostával od rodičů měsíčně na ubytování a stravu 500 Kčs.

V srpnu 1979 jsem nastoupil na provozní praxi do pobočky SBČS Praha 1, kde jsem na směnárně měnil devizovým cizozemcům valuty na koruny. A nejenom jim. Mými klienty byli i všichni pražští veksláci. S některými jsem si dokonce i tykal, protože u mne byli obden. Bylo mi sice divné, proč při jejich obratu nechodí každý den, ale vysvětlení bylo jednoduché. Oni to totiž střídali. Jednou šli měnit své marky, franky, liry a dolary do SBČS, pak šli pro změnu do ČSOB nebo do Živnostenské banky. Prý aby zbytečně neprovokovali. Přišlo mi to usměvné, protože s příslušníky tehdejší Veřejné bezpečnosti žádné velké problémy neměli. Tedy alespoň ty schopnější a šikovnější z nich. Studentský život v Praze za finančního přispění Státní banky československé byl příjemný bez ohledu na to, že to bylo v době tuhé normalizace. Svůj volný čas jsem trávil po hospodách, v kinech, divadlech, na koncertech a taky sportem, nicméně politika mne tehdy moc nezajímala. Ale to jsem trošku odbočil.

Jak vyplývá z výše uvedeného mým snem nebylo ani tak najít si slušně placené zaměstnání, protože nástupní plat mladého inženýra tehdy činil 1 800 Kčs, ale hlavně dostat devizák, abych mohl cestovat i na Západ od našich hranic. A to se povedlo. Napsal jsem o tom pár řádek už před více než čtyřmi lety zde: "Ztraceno v překladu 2 aneb Češi v Paříži"

Dnes je však úplně jiná doba a dostat místo v České národní bance je víc než složité. Spíš bych řekl zázrak. Mnohem lehčí je ale o něj přijít. Znám totiž mnoho lidí, kteří se v ČNB stali nepohodlnými a v této souvislosti nadbytečnými". Zde se můžete podívat na případ paní Petry, který ukazuje, že není všechno zlato, co se třpytí a že pracovat v současné ČNB není žádná procházka růžovou zahradou. Starší, zkušení a dobře placení zaměstnanci jsou totiž nahrazováni mladými, nezkušenými a mnohem méně placenými lidmi, kteří nic nepamatují, a jejichž názory a postoje nejsou v rozporu s cíly a záměry jejich nadřízených. Nebudou to mít jednoduché, protože mnozí vedoucí zaměstnanci jsou "kam vítr tam plášť" resp. "košile je bližší než kabát"

Osobně jsem rád, že už tam být nemusím. Na rozdíl od paní Petry jsem si ale uchoval zdraví i rozum. Na léta strávená ve  Státní bance československé potažmo v České národní bance  však nebudu a nechci vzpomínat ve zlém, protože těch hezkých vzpomínek mám mnohem víc než těch zlých.

CNB.JPG

"Ano pane řediteli, jsem si vědom skutečnosti, že šéf má vždycky pravdu..."

 

Jiří Beránek

Jiří Beránek

Jiří Beránek

Nač momentálně myslím a co mne v poslední době zaujalo ...

Dlouholetý zaměstnanec České národní banky. Nyní OSVČ

REPUTACE AUTORA:
8,99 (VIP)