Vzpomínka nejenom na Milana Paumera aneb smrt nepočká

středa 4. srpen 2010 14:00

Zubatá s kosou přichází někdy zcela nečekaně. Dnešní dopoledne bylo pro mne hodně smutné a nesouviselo pouze s pohřbem pana Milana Paumera. Dozvěděl jsem se totiž, že zemřel i můj osobní lékař, ke kterému jsem chodil jednou za dva roky na prevenci. Byl jenom o rok starší než já a do důchodu daleko.

Na rozdíl od svého lékaře, jsem pana Paumera osobně neznal, ale shodou okolností jsme byli spolu na kandidátní listině Konzervativní strany ve Středočeském kraji. On jako jednička. Milan Paumer si určitě zasluhuje naši úctu. Jeho zásadovost,otevřenost a slušnost byla příkladná. Alespoň to tvrdí lidé, kteří měli možnost poznat ho blíž. Jedním z nich je i Martin Vandas, jehož řádky si zde dovolím publikovat, protože mnoho lidí si o odbojové činnosti bratří Mašínů myslí, že byla nelegitimní. Pokud si to myslíš i ty milý čtenáři, rozhodně čti dál:

S hlubokým zármutkem jsme přijali zprávu o skonu Milana Paumera, vzácného člověka, hrdiny III. odboje, člena skupiny bratří Mašínů. Milan Paumer byl vzorem aktivního odporu proti komunismu, zlu, kterého jsme se dosud plně nezbavili. Milan Paumer si sám říkal ,,ten třetí". To neznamená, že byl až třetím: měl odvahu vzepřít se zlu za komunismu a měl po sametové revoluci odvahu vrátit se a žít v zemi, která si neumí vážit svých hrdinů.

Milan Paumer se narodil 7. dubna 1931 v Kolíně v rodině Marie a Václava Paumerových. V roce 1939 přišel na svět i bratr Zdeněk. Otec byl správcem Hospodářského družstva. Milan Paumer navštěvoval pět let národní školu a mezi roky 1942 až 1946 měšťanku v Poděbradech. Poté se vyučil strojním zámečníkem u firmy Volman v  Čelákovicích. Po vyučení pokračoval na průmyslové škole v Kolíně, a to až do roku 1951. Po maturitě pracoval nejdříve jako úředník a posléze jako dělník na stavbě. Když pak koncem roku 1952 nastoupil základní vojenskou službu, byl přijat do důstojnické školy pro tankisty ve slovenském Martině.
Na začátku odbojové činnosti proti zločinnému komunistickému režimu bylo 7 kamarádů, kteří nechtěli trpně snášet útlak, bezpráví a válku proti vlastnímu národu, které v únoru 1948 vyhlásili v Československu komunisté. V roce 1951 tak vzniká odbojová skupinu v čele se Ctiradem Mašínem. Všichni společně sdíleli úctu a obdiv k odvaze a statečnosti otce obou bratří Ctirada (*1930) a Josefa (*1932), ke generálovi Josefu Mašínovi (1896 - 1942), který byl příslušníkem Československých legií, statečným důstojníkem Československé armády, za okupace součástí legendárního tria „Tří králů“ a nacisty popraveným účastníkem protinacistického odboje.
Ctirad Mašín byl 19. října 1951 komunistickou policií v Poděbradech zatčen, když chtěl komusi pomoci přes hranice. Odsouzen byl na 2,5 roku do koncentračního tábora v Jáchymově, kde vězni v nelidských podmínkách dobývali uranovou rudu pro Sovětský svaz. Kamarádi chtěli Ctirada Mašína dostat za každou cenu ven, na svobodu. I když Československo tehdy, v roce 1951, už více než tři roky svobodné nebylo. Země byla obehnaná ostnatým drátem, ohradníky s vysokým napětím a komunisté občany na hranicích stříleli jako zvěř.
K osvobození Ctirada odbojová skupina potřebovala peníze na podplacení bachařů a dopravu. Tehdy poprvé si jasně uvědomili, že proti tak obrovské přesile, jakou představoval komunistický stát podporovaný Sovětským svazem, nelze bojovat bez peněz a s holýma rukama.
Milan Paumer vzpomíná: „Byli jsme tou bezmocí jak šílení. Nakonec jsme se rozhodli získat peníze nelegálně. Uvědomte si, že jsme stále žili jako ve válce, kterou jsme my nevyhlásili. Vyhlásil ji Klement Gottwald a Komunistická strana Československa. Ti vykřikovali hesla jako „třídní boj“, „kdo nejde s námi, jde proti nám“ (…) Skutečné i domnělé odpůrce režimu zavírali a vraždili každý den. Nechtěli jsme čekat, až zavřou i nás a naše rodiny. Slýchali jsme z rádia, že Západ to tak nenechá, že už co nevidět začne třetí světová válka, když je kolem nás takové vraždění. Ve válce se jedná jinak, než v míru. „Studená válka“ byla v Československu, Polsku a jinde i válkou občanskou.“
Dva roky odbojová skupina prováděla různé záškodnické a sabotážní akce, přepadávala stanice SNB a další objekty za účelem opatření si moderních zbraní, výbušnin a střeliva.
Na otázku, proč to všechno dělali, Milan Paumer odpovídá: "Naše ozbrojená vzpoura měla zabránit tomu, aby režim dál popravoval nevinné. Komunisté zavraždili více než 80 politických vězňů včetně Piky, Horákové a dalších nevinných lidí, z nichž mnohé někteří z nás osobně i znali… To všechno se stalo ještě předtím, než my jsme sáhli po zbrani. Stačí se podívat na společné hroby v Ďáblicích. Leží tam i 34 zavražděných dětí těchto vězňů. Paní Zdenka Mašínová o všem, co se dělo, informovala své syny a oni zase mě. Situace se vyhrotila a my si řekli, že to řádění musí přestat, že musíme těm zoufalým, nevinně vražděným lidem, pomáhat. My jsme si „třídní boj“ nevymysleli. Proto s komunisty nemám žádné slitování. Je mezinárodní ostudou České republiky, že si komunisty pěstuje dokonce i v Parlamentu. "
Po smrti presidenta Gottwalda byl Ctirad Mašín na presidentskou amnestii propuštěn. Jejich malá odbojová buňka prozkoumala své možnosti a rozhodla se: všech pět členů skupiny odejde do zahraničí, na Západ, aby v americké armádě dostali výcvik, vyzbrojení a mohli se pak vrátit zpět do Československa, jako předvoj západních armád.
Druhého října 1953 tedy Milan Paumer vyrazil - společně s Václavem Švédou, Zbyňkem Janatou a bratry Mašínovými - s plánem přes horu Sv. Kateřiny opustit Československo a pak se územím Německé demokratické republiky dostat do Západního Berlína. Václav Švéda a Zbyněk Janata cestou padli do zajetí příslušníků východoněmecké policie, byli vydáni do Československa  a později popraveni. Milan Paumer byl u dálničního okruhu před Berlínem postřelen do břicha, ale s pomocí Josefa Mašína se po strastiplné anabázi do americké okupační zóny Berlína nakonec všichni tři dostali.
Po vyléčení zranění vstoupili všichni tři do US Army, aby v jejích řadách mohli pokračovat v boji za demokracii i v ČSR. Prodělali náročný výcvik u jednotek Special Forces, které byly předchůdci Zelených baretů.
Milan Paumer sloužil i v Asii, hájil linii příměří po skončení Korejské války. Po roce 1956, po krvavém potlačení povstání v Maďarsku, se ukázalo, že Západ žádnou vojenskou misi na pomoc obyvatelům Střední Evropy nezamýšlí. Proto Paumer po skončení svého armádního závazku odešel z armády do civilu. Začal provozovat licenci na autotaxi v Miami na Floridě, kde žil jako podnikatel a provozoval několik vozů taxislužby. Svůj pobyt v USA však celý život považoval za dočasný, věřil, že komunismus v  Československu jednou musí skončit. Nikdy v USA nezaložil rodinu, protože si přál mít za ženu Češku a žít v Poděbradech.
V USA žil Milan Paumer 42 let. Po roce 1990 se začal zabývat myšlenkou, zda důvody, pro které odešel z Československa, již skutečně pominuly. Několikrát navštívil domov, navštěvoval příbuzné i přátele a začal připravovat svůj návrat domů do Poděbrad. Koupil zde byt a postupně začal přijímat pozvání k přednáškám a besedám na školách, konferencím a setkáním. Za nejdůležitější pokládal diskuse s mladou generací, které osobně zpřístupňoval poznání totalitního komunistického režimu. Seznamoval mladé lidi s mnoha aspekty života ve Spojených státech amerických. Velké potěšení mu přinášel zájem mladých lidí o skutečnosti, které provázely boj za demokracii a svobodu.
Stal se členem 53. Skautského střediska bratří Mašínů Atahokan. Starost  o demokratickou budoucnost České republiky byla důvodem, proč několikrát přijal nabídku kandidovat ve volbách do sněmovny za Konzervativní stranu, které byl též váženým členem.
V roce 2010 Senát Parlamentu České republiky již pošesté navrhl Milana Paumera na nejvyšší státní vyznamenání České republiky – Řád Bílého lva. Bohužel, oba tehdejší nejvyšší představitelé republiky byli k těmto výzvám horní komory i velké části veřejnosti opakovaně hluší.
Milan Paumer má právo na vojenský pohřeb s poctami - USA si váží svých statečných válečných veteránů. I Česká republika má svůj zákon č. 198/93 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu, který v § 3 říká, že odpor občanů proti zločinnému komunistickému režimu byl legitimní, spravedlivý, morálně oprávněný a je hodný úcty. Přes medaili premiéra z března roku 2008, kterou Mirek Topolánek zdůvodnil potřebou vyvolat diskusi v české společnosti, se Česká republika v projevech úcty Milanovi Paumerovi příliš nevyznamenala. Závěry vědeckých historických konferencí, veřejných slyšení a parlamentních rozprav pronikají do myslí a  srdcí občanů i vládců jen pomalu…
Nabízí se dnes už jen příležitost in memoriam, třeba k tomu, aby oba členské státy NATO, ČR a USA, uspořádaly důstojné rozloučení se společným hrdinou.
Odchodem Milana Paumera bude naše společná paměť zase trochu oslabena. Nezapomínejme na přátelský úsměv, rovnou páteř a otevřené hledí Milana Paumera, bojovníka za svobodu a demokracii.

Vzpomínka na něj ať je nám posilou a kompasem v našem každodenním životě.

A pokud vás zajímá diagnóza smrti mého lékaře tak se jednalo o rakovinu slinivky břišní...


Článek je převzat z posledního čísla časopisu Konzervativní listy

 

Jiří Beránek

ValerieJiří Nedoma - senát ČR21:055.8.2010 21:05:08
ZuzkaRádo se stalo, pane Beránku19:275.8.2010 19:27:01
PavelDěkuji všem diskutujícím za názor,18:325.8.2010 18:32:46
Jiří BeránekDěkuji všem diskutujícím za názor,11:575.8.2010 11:57:21
čtenářRe: !!!!!a to nebyli vrazi????????08:085.8.2010 8:08:20
marie dubanováM."Paumer umřel ale skutečné svobody se nedočkal23:074.8.2010 23:07:07
EdaZuzko, vy jste vedle, jak ta jedle22:504.8.2010 22:50:35
krucipísk"Celý projev Petra Nečase na pohřbu"22:204.8.2010 22:20:54
Jiří BeránekCelý projev Petra Nečase na pohřbu22:014.8.2010 22:01:06
VanekSkoda21:594.8.2010 21:59:28
jurajTo Venca:21:524.8.2010 21:52:49
Jiří BeránekPremiér Nečas mi mluvil z duše20:334.8.2010 20:33:50
lunicHm, kdo by to byl rekl,19:184.8.2010 19:18:32
ZuzkaPokračování19:104.8.2010 19:10:24
Milan JirásekSakriš,18:534.8.2010 18:53:58
Milan JirásekZajímavé sledovat.18:524.8.2010 18:52:23
Boris"Křesťan" Beránek18:394.8.2010 18:39:44
BerryHrdinové18:314.8.2010 18:31:34

Počet příspěvků: 26, poslední 5.8.2010 21:05:08 Zobrazuji posledních 20 příspěvků.

Jiří Beránek

Jiří Beránek

Nač momentálně myslím a co mne v poslední době zaujalo ...

Dlouholetý zaměstnanec České národní banky. Nyní OSVČ

REPUTACE AUTORA:
9,07 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.