Německo opět totalitní?

středa 14. duben 2010 20:07

Napsal mi jistý občan EU z jehož mailu cituji: Pane Beranku , kde jste se docetl, ze nekdo muze byt v nasi svobodne a demokraticke EU trestne stihan za xenophobii ? S pozdravem Dr.med.Cerny ,EU, Stuttgart Dovoluji si panu doktorovi odpovědět dnešním příspěvkem z pera publicisty Dana Drápala, který byl otištěn v dubnovém čísle Konzervativních listů. Nepochybuji, že zaujme i ostatní čtenáře, protože ze sudetských Němců strach mít nemusíme. Obavy ale vzbuzují myšlenky a zákony, které je třeba brát vážně, protože je tu velké nebezpečí, že se z Německa rozšíří do celé EU.

Zde překládám nezkrácené znění příspěvku pana Drápala:

Tuším, že to mám ze Stalinova životopisu od Isaaca Deutschera. Po bolševické revoluci v Rusku a konsolidaci moci v rukách bolševiků byli tito samozvaní vládcové velké východní říše uhranuti myšlenkou, že by se revoluce mohla nějak pokazit. Studovali dějiny „Velké“ francouzské revoluce z konce 18. století i dějiny „Pařížské komuny“ z roku 1870  a snažili se vystříhat se chyb, kterými by mohli revoluci ohrozit. Zvlášť je fascinovala postava Napoleonova, v němž viděli člověka, který revoluci „zabil“.


Proto hodně přemýšleli o tom, kdo by mohl být případným „Napoleonem“ bolševické revoluce. A vyšel jim z toho Lev Trockij. Podobně jako Napoleon byl menší postavy a byl jaksi sám svůj; mezi ostatními koryfeji revoluce vyčníval. Proto k němu měli mnozí přední bolševici apriorní nedůvěru, což se odrazilo na jeho osudu.


Ironické bylo, že ten, kdo je nakonec prakticky všechny zlikvidoval, byl muž, který se mezi tehdejšími představiteli bolševické revoluce podobal Napoleonovi snad nejméně. Byl to Josef Vissarionovič Džugašvili – Stalin. Proč se Stalin stal mocnějším než všichni ostatní, přestože nebyl (na rozdíl od celé řady jiných) táborovým řečníkem ani spisovatelem, ale ani vojevůdcem? Mělo to prostinký, vnější důvod.


My známe komunistickou stranu jako organizaci řízenou takzvaným „politbyrem“. To bylo vrcholným orgánem snad všech komunistických stran, jak jsme je znali. Už je zapomenuto, že v dobách Leninových a těsně po něm měla bolševická strana orgány dva – „politbyro“ a „orgbyro“. Zatímco politbyro mělo rozhodovat o ideologii a celkové strategii revoluce, orgbyro mělo na starosti organizační věci. Mělo být vlastně jakousi exekutivou politbyra. Nicméně jeho role neustále narůstala. Zatímco v politbyru se řečnilo a teoretizovalo, v orgbyru padala rozhodnutí – především personální.


Členem obou těchto orgánů byl jediný člověk. Ano, byl to J. V. Stalin. Proto mohl – pro ostatní nepozorovaně – ve svých rukou soustředit veškerou moc. A když ji měl, orgbyro zrušil. Celkem logicky usoudil, že jeden vrcholný orgán stačí.


Sliboval jsem ale, že budu psát o Německu. Proč tedy tento dlouhý úvod? Snad to bude brzy zřejmé.


Německo provedlo po válce hlubokou denacifikaci. Myslím, že se dá dokonce tvrdit, že se podstatným způsobem změnil i sám německý národní charakter. Z bývalých válečníků se stali pacifisté. Němci se nad svou minulostí skutečně trápili a udělali všechno možné pro to, aby už druhé národy neutlačovali. S dědictvím nacismu se vyrovnali mnohem hlouběji a poctivěji, než jsme se vyrovnali my s dědictvím komunismu.


Stále se setkávám se starými lidmi, kteří se bojí „návratu Sudeťáků“. Myslím si, že jsou zcela mimo. Přesto se ale domnívám, že z Německa hrozí velké nebezpečí. Že z něj hrozí nová totalita. Co nám to brání vidět, je skutečnost, že tato nová totalita je tolik, tolik odlišná od té předchozí.


Domnívám se, že březnové číslo KONZERVATIVNÍCH LISTŮ o tom přineslo několik významných dokladů. Už sám fakt, že v Německu není možné vyučovat děti doma, je na pováženou. Německo trvá na tom, že hlavní slovo ve výchově dětí nebude mít rodina, ale stát. Děti ani rodiče se tomu nemohou žádným způsobem vyhnout.


Dále je zde násilné prosazování „genderové“ agendy. Z článku paní Stresemannové na mě šel opravdu děs. Co se to v Německu děje? Všímáte si, kolik se toho dnes točí kolem údajné „čtyřprocentní menšiny“? Ve dnech, kdy píšu tento článek, je velký poprask kolem nešťastných a skutečně nevhodných výroků odboráře Duška. Meritem jeho výroku ovšem nebylo, zda homosexualita ano či ne; meritem jeho výroku bylo, zda se někteří lidé (v tomto případě homosexuálové; ale mohli to být docela dobře šachisté nebo třeba nimrodi) jako uzavřená partička na něčem nekalém domlouvají nebo ne. To, oč šlo, ale okamžitě zaniklo ve vřavě, která se rozpoutala. A hned se začalo šermovat žalobami. Jakmile homosexuální hnutí zvítězilo, nepřipouští se žádná diskuse. Rovnou dochází na žaloby. A agenda s tímto hnutím spjatá se prosazuje jako po másle. Dokonce je třeba měnit i jazyk. A to je věc vážnější, než se zdá na první pohled. Totalitní režimy mívají zálibu v novotvarech, případně v zakazování některých slov.


V tom všem jsou v Německu mnohem „dále“ než my. A obávám se, že z Německa se budou tyto věci šířit do celé Evropy. Nemám strach z německého fašismu či revanšismu; nemám strach ze Sudeťáků. Mám strach z nesnášenlivosti trochu jiného druhu. Mohl bych snad říci: Mám strach z christianofobie. Celá řada německých organizací už usiluje o to, aby byli němečtí evangelikálové postaveni do role vyvrhelů společnosti. Používají při tom pomluv, nátlaku, žalob, násilí, urážek.


Žádné nepřirozené hnutí se nespokojí se svým vítězstvím. Musí své protivníky zcela zlikvidovat. Máme se na co těšit. Když němečtí homosexuální aktivisté a odpůrci evangelikálů nesou velký transparent „Chceme urazit vaše náboženské cítění“, jímá mě strach. Tak nějak se kdysi postupovalo proti Židům. Ne že by nějaké mé „náboženské cítění“ bylo uraženo. Děsím se té touhy někomu jednoduše ublížit. Touhy, s níž se tito lidé vůbec netají.


Bolševici se báli nepravého a nebáli pravého. Němci i mnozí Češi se někdy bojí nacismu. Totalita, která je v Německu na vítězném postupu, má ovšem podobu zcela odlišnou.

Jiří Beránek

benvím že Německo11:0516.4.2010 11:05:54
KvSCo kdyby jste se pane Beránku22:3215.4.2010 22:32:32
dr.med.cerny ,obcan EU ale ne Ceskamily pane Beranku19:2115.4.2010 19:21:04
dr.med.cerny ,obcan EU ale ne Ceskanahledy ceskych klausoidu na nasi EU18:3015.4.2010 18:30:33
dr.med.cerny ,obcan EU ale ne Ceskapane Dr. Buzicky18:1715.4.2010 18:17:19
Jiří Beránekto: Dr.med.Cerny ,EU, Stuttgart17:0715.4.2010 17:07:58
jiri Buzicky (ten pravy)nebo zmizení jeho vnoučat10:3115.4.2010 10:31:27
dr.med.cerny ,obcan EU ale ne Ceskaneni doktor jako doktor napsal p. Beranek05:3015.4.2010 5:30:49
dr.med.cerny ,obcan EU ale ne Ceskamily pane Jurnecka05:1915.4.2010 5:19:51
dr.med.cerny ,obcan EU ale ne Ceskapokarcovani ad p. Beranek05:0715.4.2010 5:07:40
dr.med.cerny ,obcan EU ale ne Ceskamily pane Beranek,04:5115.4.2010 4:51:50
Oto JurnečkaStaré bitvy22:1614.4.2010 22:16:00

Počet příspěvků: 23, poslední 16.4.2010 11:05:54 Zobrazuji posledních 20 příspěvků.

Jiří Beránek

Jiří Beránek

Nač momentálně myslím a co mne v poslední době zaujalo ...

Dlouholetý zaměstnanec České národní banky. Nyní OSVČ

REPUTACE AUTORA:
8,72 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.